Jak jsem v úvodu slíbil, pokusím se vám představit jednu z prvních PCI wireless karet a podělit se tak o několik svých postřehů a zkušeností. Již před nedávnem mě tento výrobek velice překvapil, a to jak podporovanou 22Mbit rychlostí, tak i cenou (asi 2500,- Kč s DPH). Očekával jsem opravdu hardware, který zde na delší dobu zaujme přední pozici.
V úhledném balení se kromě samotné karty v antistatickém obalu nalézá: anténa (2dBi, délka 10.3 cm, s reverzním SMA konektorem), rychlá instalační příručka (12 stran, pouze anglicky) a CD, na kterém naleznete kromě samotného ovladače (nejen pro tuto kartu) také, o něco podrobnější, uživatelský manuál. Neměl bych také zapomenout na přiložený český návod.
I přes nepřehlédnutelné varování v obou příručkách jsem se rozhodl (z pouhé zvědavosti) nainstalovat nejprve kartu samotnou. Pro jistotu jsem ještě vytvořil nejlepší volnou pozici - co nejdále od grafické a zvukové karty (kuli možným rušením). Karta ale působí velmi dobrým dojmem, a to nejen po stránce stínění, ale i vzhledové. Ihned po startu se systém (Win2k Prof., SP3) podle očekávání zhroutil. Kartu jsem tedy opět odebral a z instalačního CD nejprve nainstaloval příslušné ovladače. Po restartu se již v tray zobrazila malá ikonka indikující stav zařízení/kvalitu signálu, v mém případě prozatím přeškrtnutá. Pokračoval jsem vypnutím PC - raději jsem odpojil i napájecí kabel (síťové karty zůstávají neustále napájené) a provedl hardwarovou část instalace. Po restartu se ale opakovala první zkušenost (tentokrát již velké překvapení). Celou proceduru jsem se tedy pokusil zopakovat i pod druhým systémem (WinXP Prof., SP1), zde se mi ale nepodařilo instalační program vůbec spustit. Po chvíli hledání se mi tuto chybu podařilo vyřešit, inicializace systému ale skončila zcela shodně jako v předešlém případě (Win2k).
Po dlouhém experimentování jsem nakonec objevil nekompatibilitu se stávající SBLive kartou, kterou jsem po dobu testování musel odebrat. Zaznamenal jsem také nějaké potíže s modemem (GVC 56k, PCI) - zde ale nemůžu problém stoprocentně potvrdit ani vyvrátit. Přítomnost druhé síťové karty (3Com Etherlink 10/100, 3C905-TX) nezpůsobovala žádné komplikace, a to ani při použití shodného IRQ.
Nainstalovaná utilita nabízí několik základních možností nastavení a voleb, příjemným zpestřením je graf vytíženosti (příchozí/odchozí pakety), jako velmi dobrý nápad se mi jeví možnost vytvoření několika konfiguračních profilů (pro různé sítě), nechybí ani taková samozřejmost jakou je indikátor "síly" signálu. Celé nastavení na mě zapůsobilo opravdu jednoduchým dojmem, chyběla mi pouze možnost automatického generování šifrovacích klíčů podle zadaného řetězce (passphrase). Po této stránce bych obslužný software ohodnotil jako průměrný a dostačující.
Poznámka k SW: podle mého dojmu zůstávají některé volby uživateli z neznámého důvodu utajeny. Jednotlivé dialogy se mi po detailnějším prozkoumání pomocí programu ResourceHacker jevili o něco bohatší, vysvětlení bychom patrně mohli nalézt v universálnosti tohoto ovladače, který je jen přizpůsobován konkrétnímu produktu.
Pokračovali jsme tedy instalací druhého zařízení, v tomto případě se jednalo o systém Win98 SE. Po nahrání nutných driverů a instalaci samotné karty se systém o ovladače opětovně přihlásil (?). Ani přes usilovné hledání se nám nepodařilo potřebné soubory najít a kartu zprovoznit (údajná podpora systémů Win98/NT/2000/XP). Bez dlouhého váhání jsme se pokusili požadované ovladače stáhnout přímo ze stránky výrobce. Zde ale následovalo další nemilé zjištění - naší kartu jsme v rozsáhlém přehledu vyráběných zařízení vůbec nenalezly (?). Pro jistotu jsme ještě celou instalační proceduru zopakovali na další sestavě (rovněž Win98 SE) a opět se stejným výsledkem. Podle našeho dojmu je výše zmíněná kombinace nepoužitelným řešením.
Závěrem bych rád přidal ještě několik nedostatků (postřehů/zklamání), které se mi podařilo objevit. Instalační CD mi připadá velice strohé (celkem 24 MB) - pojetí uživatelské příručky o 46ti stranách je opravdu velmi základní - instalaci síťových protokolů a konfiguraci IP adres nepovažuji za až tak důležitou. Namísto toho bych uvítal pár "techničtějších" informací, jako např. přerušení, v jakých karta bez problému pracuje, maximální rychlost sběrnice, použitý čipset, update firmware a další. Když už jsem zmínil firmware: nejsem si jist, je-li něčeho takového tato karta vůbec schopná - žádnou zmínku, návod ani patřičnou utilitu jsem nikde nenalezl. Dalším zarážejícím detailem je podpora 11ti kanálů, což je US/Canada norma, nikoli Evropský standard (1-13 kanálů). Součástí CD je také utilita pro vzdálenou konfiguraci AccessPointu, zde mě naopak nepříjemně překvapila nabídka pouhých tří kanálů (1-3) a také velmi omezený výběr konfiguračních možností.
První spojení se nám tedy prozatím zrealizovat nepodařilo, nicméně jsem velmi rád za nemalé množství nově získaných zkušeností, které mi tento produkt poskytl. Ještě jednou proto děkuji firmě PCV Computers za bezplatné zapůjčení.
Náš vůbec první AccessPoint, v době pořízení bez diskuze jeden z nejlepších kousků dostupných na našem trhu (v tom čase se toho opravdu příliš sehnat nedalo :-)). Mezi přednosti patří zejména velmi pěkné a jednoduché webové rozhraní, to Linksys opravdu umí a možnost připojení 2 antén (funkce diversity), další "běžné" vlastnosti již v dnešní době asi nikoho nepřekvapí. Citelným problémem je občasné kompletní "zatuhnutí" (jediným řešením je krátké odpojení od sítě), které bylo nutné ošetřit vlastnoručně postaveným resetátorem (naleznete v galerii a v download sekci). Za pomoci speciálně upraveného D-Link firmwaru je možné AP modifikovat na verzi komunikující rychlostí 22Mbps. Pro úplnost doplňuji přehled dalších parametrů:
čipset: Radio - RFMD, Baseband Processor - Arm7 (HFA 3683), MAC controller - TI ACX100 w/ BBP; druh modulace: DSSS Protokol: 802.11b (certifikát Wi-Fi), zpětná kompatibilita s 802.11 (2Mbps); pracovní frekvence: 2,412 až 2,472 GHz, zisk/výkon: 20dBm/100mW, rychlost: 11Mpbs, automatické snižování na 5.5, 2 a 1Mbps, průměrná propustnost: 5.2Mbps; citlivost: -82dBm; provedení: externí připojení: 1x LAN/WAN ethernet 10BaseTX (1xRJ-45); anténa: 2x odpojitelná externí anténa 2dBi (konektory TNC reverzní male). Podpora: Windows 95/98/2000/NT/CE/XP (WEB prohližeč), Linux konfigurace: pouze přes SNMP; režimy: Access Point, Access Point Client a Wireless Bridge (Point to Point nebo Point to Mulitpoint).
Další vlastnosti: Feature Roaming, Best Access Point Selection, Load Balancing, Network Traffic Filtering; WEP Enkrypce 64 nebo 128-bit (možný upgrade na 256-bit); MAC address filter; manuální nastavení aktivních atén: A/B nebo A+B (funkce diversity); jiné: 3 LED (Power, Wireless Activity, Link - Ethernet Activity/Connection); rozměry: 186x154x48mm/0,56kg.
Wireless Bridge (most) je zařízení, umožňující propojení bezdrátové sítě s běžnou LAN sítí. Touto vlastností zpravidla disponují pouze Access Pointy, navenek jí velmi lehce poznáte podle běžného síťového (RJ45) konektoru. Vzhledem k tomu, že nám v některých případech může délka anténního svodu způsobit větší problémy, nabízí se následující řešení: AP s vestavěnou funkcí bridge umístit co nejblíže k anténě (klidně i na stožár, např. do vodotěsné krabice), délka kabelu (útlum) se tak minimalizuje na zanedbatelnou hodnotu a k vašemu PC přivedete přímo UTP, který zapojíte do síťové karty. Zde již nejste v podstatě ničím limitováni (nezapomeňte na vlastní napájení AP), možná délka UTP je zhruba 100m bez použití aktivního prvku. Částečnou nevýhodou jsou samozřejmě vyšší pořizovací náklady takového řešení. Prozatím jsem nalezl pouze jediný bridge, který není zároveň Access Pointem - jedná se o výrobek firmy Linksys, konkrétně WET11s, cenově dostupný okolo 5000 Kč.
Pokud si vaše základní deska neporadí s požadovaným PCI standardem, budete pravděpodobně hledat mezi nabízenými USB alternativami. V několika následujících větách se pokusím zmínit některé důležité rozdíly, které by vám měli volbu alespoň v základu ulehčit. Na co si tedy dát pozor - častou nevýhodou bývá nemožnost připojení externí antény (není to ale pravidlo), v takovém případě se musíte smířit pouze s integrovanou (pevnou) anténou, která se hodí spíše jen na vzdálenosti v řádech desítek metrů. Existuje sice relativně jednoduchá možnost ručního vyvedení anténního vodiče prostřednictvím konektoru, ta vás ovšem připraví o záruku. Druhým podstatným faktem je omezenost délky samotného propojovacího USB kabelu, který by neměl přesáhnout 5ti metrů.
Několik následujících řádků bych chtěl věnovat výběru vhodného koaxiálního kabelu, kterým zajistíme připojení externí antény. Obecně by se asi dalo říci, čím kvalitnější kabel, tím lépe. Ale jak poznáme zmíněnou kvalitu
Vybraný kabel (impedance 50Ω) by měl plně pokrývat námi používaný frekvenční rozsah - už z tohoto důvodu nelze použít běžné TV kabely, které jsou určené pro mnohem nižší pásmo. Další pro nás důležitou vlastností je vlastní útlum (ztráta signálu), zpravidla udávaný na vzdálenost 100m, vztahující se k určité frekvenci. Již z tohoto údaje je zřejmé, že bychom se měli snažit volit optimální (co nejkratší) délku svodu. Pro názornost přikládám několik doporučených typů: RG58 (71,5 dB/2GHz), RG213 (33,8 dB/2GHz), H500 (22,2 dB/2GHz), H1000 (20,2 dB/2GHz), H1001 (26,7 dB/2350 MHz). V některých případech je asi zcela zbytečné použít kabel s nejlepšími parametry, vždy nakonec záleží na řešené situaci. Pro srovnání např. RG58 - 11,30 Kč/m, H1001 - 35,60 Kč/m. Podrobné informace o vybraném typu naleznete nejlépe přímo na stránkách Beldenu (eventuelně jiného výrobce).
Uvedu konkrétní příklad: délka kabelu 10m, použitý typ H1000, na obou stranách zakončený N-konektory. Celkový útlum bude následující: 20,2/10+2*0,32=2,66 dB (0,32 je přibližný útlum jednoho N konektoru).
Mezi nejdůležitější parametry antén patří zejména: maximálním zisk v hlavním směru, směrovost (všesměrová [360°], sektorová [180°-45°], směrová [do 20°]), vertikální a horizontální úhel vyzařování, polarizace (horizontální, vertikální, kruhová), frekvenční rozsah, pro který je určena a impedance. Zisk (opak útlumu) antény je udávaný v dBi (eventuelně dBd), je to zisk oproti izotropnímu zářiči (dBd je oproti dipólu, dBi=dBd+2.15dB), který vysílá do 360° v obou rovinách. Obecně platí: čím má anténa užší vyzařovací úhel (směrové antény), tím má vyšší zisk.